Protože mám hlad

31. ledna 2019 v 10:53
Hej mám hlad, jdu psát... Pořádná fitnesácká snídaně je sice gůd, ale psaní se to nevyrovná, to je nejvíc. Psaním se totiž dokážu vyžrat nebo spíš vypsat k dokonalé postavě, aníž bych musel hnout více než deseti prsty. Ale teď vážně, proč píšu o hubnutí?

Je to bič - když se rozhodnete jít s kůži na trh, tak je to zavazující a snažíte se. A když se nedaří, tak vás to sere.
Pokrok - když si zpětně pročítám, co jsem psal minulý rok, tak vidím, jestli jsem se posunul nějakam dál.
Inspirace - když máte chuť se podělit se světem o nějaké záležitosti, tak během psaní sami zjišťujete, jak prokračovat dál.

A nakonec to nejlepší: "Díky tobě jsem se rozhodla zhubnout" - tahle věta mi sice přišla jen jedinkrát, ale pořád ve mně je. Je to úžasný pocit motivovat ostatní k tomu, aby se stali lepšími, byť by to měl být jediný člověk.

Mějte krásný den a bacha vážení! Blíží se víkend. Bude vážení :-D
 

Tak to by mě fakt zajímalo...

20. ledna 2019 v 14:47
Sice už tu nějakou dobu nepřispívám, ale zrovna mi tu přistál komentář, který se dokonale hodí k tématu týdne. By mě fakt zajímalo, co toho bota, nebo spammera vedlo k tomu, aby mi jej zanechal? Mělo se jednat o nějaký odkaz na sexy kočky z Ruska, klikat rozhodně nebudu, takže nevím, jestli tam fakt nějaké sexy kočky byly. Nicméně, fakt jsem zvědavý, proč ten komentář zde byl zanechán. Bylo to u článku z prosince roku 2017, takže jsem ho mohl zaregistrovat jedině já, tudíž buď si ten bot nebo spammer myslí, že jsem úplný blbec, když na to kliknu, nebo je úplně blbý ten bot nebo spammer, pokud si myslí, že takový článek má nějakou čtenost a jeho komentář uvidí ještě někdo jiný kromě mě, a ten, kdo to uvidí, ještě bude navíc úpný blbec a fakt na ten odkaz klikne. Fakt to u mě vyvolalo zvědavost, ale těžko můžu čekat, že se někdy dovím odpověď.

Mějte krásný den a zvu na svůj nový blog ;-)

https://zapiskyspekouna.blogspot.com/


Váš špekoun


Tak jsem se přišel rozloučit

14. listopadu 2018 v 21:03
Už jsem se dlouho neozval, prostě nebyl čas... plánoval jsem napsat článek shrnující poslední dva měsíce, protože se toho opravdu hodně radostného událo, a teď, když už si to všechno trošku sedlo a našel se i čas k psaní, tak ejhle - došel jsem na blog a ten děs a běs vzhled... z toho bych si normálně sedl na zadek, kdybych už na něm neseděl. Tohle už fakt ne.

Byla tu před nedávnem anketa, co na blogu chybí a jestli si dobře vzpomínám, tak snad v každém druhém článku (možná i častěji) jsem četl kritiku na téma reklam zde zobrazených a takové vylepšení jsem teda nečekal. Člověk se s tím doslova sral, aby ten jeho blog jakžtakž vypadal a teď... je to fakt hnus.

Nu... nevím jestli je to cílené a chtějí tím blog zlikvidovat nebo je to nějaký sociální experiment, kde zkoušejí míru trpělivosti blogerů, každopádně tu mou zrovna našli, tudíž přecházím jinam.

https://zapiskyspekouna.blogspot.com/


Pokud jste rádi četli mé články, tak vás zvu na svůj nový blog a ostatním zde pozůstalým přeji pevné nervy s touto blogovou platformou :-)) Mějte inspirativní dny ;-)
 


Emil - lovec kil

2. září 2018 v 20:09
Povyprávím vám jeden příběh o jednom těžkém fitnesákovi, říkejme mu Emil. Emil byl, řekněme, nadrozměrný člověk, kterému nevadilo, že má problém s kapacitou plic po pár patrech, že potřebuje potápěčský kurz k zavazování tkaniček a že to jeho váha zvládne z nuly na sto rychleji než nejnovější model Ferrari. Emil byl tak trochu debil.

Remcy, remcy, remcy

10. srpna 2018 v 16:28
Jedu si vlakem za svou láskou, je krásně, svítí slunce, vítr ve vlasech, spokojenost? Ne. Pořídil jsem si místenku a byl mi slíben vagón s wifi, klimatizovaný a otevřený prostor. Toť očekávání… a realita? Bez wifi, klimatizace alá okno, kupé, paráda. Remcy, remcy, remcy. Pán vedle si stěžuje, že si není kam sednout, je to těžké, když se nepořídil místenku. Remcy, remcy, remcy. A paní, že jí průvodčí zapomněla pozdravit. Remcy, remcy, remcy. Jsme národ remcalů. Takže děkuji Blog.cz za výzvu k remcání, že tu něco chybí… zaremcám si :-D

Vrtačka vám to vysvětlí

13. července 2018 v 18:35
Nedařit se - od slova nedar, tedy něco, co nám nebylo darováno, nebo spíš něco, co bychom nemohli označit jako dar, který bychom chtěli. Takže je otázkou, jak velký vliv máme na to, když se daří či nedaří, protože, když už nám má být dán dar či nedar, tak to stejně musí udělat někdo jiný, že?

Mít tak o kolečko víc

24. června 2018 v 18:41
Den začal zcela nevinně, celkem příjemné ráno, tu a tam prosvitlo slunce a závod InLine24, tedy 24 hodinový štafetový závod v in-line bruslení kolem přehrady Olešné u Frýdku-Místku, měl brzy začít... nu a dřív než začal závod, začalo něco, co se našim meteorologům, k překvapení všech, povedlo předpovědět... liják jak sviňa.

Když plavete v paštice

22. června 2018 v 14:44
Blbá nálada, všechno je hnusné, bezbarvé, marné a zoufalé, tráva je přespříliš zelená, fialky smrdí, kyselo je málo kyselé a ty cikády řvou jako krávy… znáte to? O ano, plavete v paštice.

Ona, fotbal a koroptve

15. června 2018 v 19:28
Dost dlouho jsem nechápal uživatele blogu, kteří hlasovali pro aktuální téma týdne. Jak si může někdo představovat, dumat, rozjímat, meditovat a myslet o budoucnosti, když právě začalo mistrovství světa ve fotbale? Budiž, nechápu je pořád…

Něž mě to začne srát, aneb co na to váš ježeček?

12. června 2018 v 19:29
Nebudu si představovat svou budoucnost, jelikož mě teď trápí budoucnost nebohého ježečka, který se nejspíš stane obětí mé hmotnosti. A co bude potom? Co bude, až skončí budoucnost? Bojím se toho? Ano, ale přestanu se bát, než mě to začne srát.

Další články


Kam dál